21.3.2023, Anna H.  

Často se ptáte (a je to, dobře, od toho jsme tady!), na materiály, které v našich kolekcích používáme. Z dotazů, které dostávám, jsem si všimla jedné věci. A to, že tady panuje malý zmatek. Pojďme si tedy společně udělat pořádek v tom, co se za jednotlivými textilními názvy skrývá.

Proč otázka, zda je to satén nebo hedvábí, nedává smysl

Největší chaos panuje v tom, uvědomit si, že materiály dělíme na základě několika úplně odlišných otázek. Zaprvé podle toho, z čeho jsou vyrobeny (tedy dle suroviny). Za druhé podle toho, jak jsou utkány (tedy dle vazby). A za třetí, podle toho, jak jsou tenké nebo silné (tedy dle gramáže). Mohla bych se tady rozepsat ještě více, ale myslím, že pro základní pochopení textilních materiálů tohle dělení úplně stačí.

Pro jasnou představu o tom, z jakého materiálu jsou například šaty ušity, je dobré si odpovědět na všechny výše zmíněné otázky. Pokud totiž v popisku najdete jen „bavlna“, neřekne Vám to nic o tom, zda jsou šaty letní nebo zimní, pružné nebo pevné, džínové nebo mušelínové. Protože z bavlny se vyrábí nepřeberné množství látek a oděvů – třeba džíny, trička, tepláky, ručníky nebo prostěradla. Naopak pokud u oděvu uvidíte informaci pouze o tom, že je vyroben ze saténu, tak jeho prodejce porušil zákon, protože Vás neinformuje o materiálovém složení. Tím pádem vy vůbec nevíte, zda je daný kousek z hedvábí, bavlny nebo polyesteru.

Surovina

Textilie dělíme dle suroviny na dvě (až tři) skupiny. Organické, anorganické a ty někde na pomezí. První skupinou jsou organické, lidsky řečeno přírodní materiály. Sem řadíme materiály, jež vyrábíme ze suroviny, která se vyskytuje v přírodě. Buď se jedná o nějakou rostlinu, nebo produkt pocházející od zvířat. Patří sem například bavlna, len, konopí, juta, hedvábí, vlna, kašmír, alpaka, mohér a mnohé jiné.

Druhou skupinou jsou anorganické, neboli umělé vyrobené (syntetické) materiály. Surovina použitá pro výrobu těchto materiálů pochází z produkce člověka. Patří sem polyester, polyamid, akryl, polyuretan a další.

Třetí skupinou, kterou já nazývám „na pomezí“, tvoří materiály, jež pochází z přírodní suroviny, ale jejich zpracování probíhá následně podobně jako u umělých vláken. Někdy je najdeme uvedeny jako materiály přírodní, jiné zdroje o nich mluví jako o umělých. Sem bych řadila viskózu, modal, lyocel a jim podobné. Jejich výrobu jsem popsala už v minulých článcích na blogu, tak se jí dnes nebudeme více do hloubky zabývat.

Vazba

Dále dělíme textilní materiály dle vazby. Že Vám to nic neříká? Představte si, že se podíváte na Vaše tričko pod mikroskopem. Uvidíte tam, jak jsou jednotlivá vlákna mezi sebou „propletená“ a dohromady tvoří látku. Tak to je vazba. Dle vazby si rozdělíme látky do dvou velkých skupin, na tkaniny a pleteniny (úplety). Tyto dvě skupiny se mezi sebou zásadně liší. Obecně bychom mohli říci, že tkaná vazba „nepruží“ a pletenina „pruží“. Představte si třeba takovou kuchyňskou utěrku (tkaná vazba) versus upnuté tričko (úplet). Tohle je opravdu hrubé zevšeobecnění, ale pro základní představu nám postačí.

Tkanina

Tkaniny vznikají provazování tzn. osnovy a útku, což jsou dvě kolmé soustavy nití. Podle toho, jakým způsobem se tyto nitě mezi sebou protkají, vznikne vazba, která ovlivní vzhled výsledné látky.  I tady bych se mohla rozepsat, protože typy tkaných vazeb by vydaly na celou encyklopedii. Pojďme si ale raději uvést jen ty nejznámější z nich, a zejména ty, na které se mě často ptáte.

A/ Plátno

Plátno je tkané tím nejjednodušším způsobem, prostým křížením osnovy a útku. Používá se v oděvním, ale i v jiných průmyslech. Z plátna se mohou vyrábět i batohy, kočárky, pytle, lůžkoviny, stany a další. V plátnové vazbě se vyrábí třeba popelín nebo chambray.

B/ Kepr

Keprovou vazbu poznáte snadno podle diagonálního vzoru. Ve skříni ho najdete určitě všichni, protože tato vazba se používá například u denimu. Dále sem patří třeba tvíd nebo rybí kost.

C/ Atlas

Atlasovou vazbu poznáte podle vysokého lesku. V atlasové vazbě se potom nejčastěji potkáte se saténem. Satén se vyrábí z hedvábí, bavlny a dnes nejčastěji z polyesteru.

Úplet

Úplet se vyrábí na pletařských strojích a pod mikroskopem by vypadal podobně, jako když babičky pletly hladce obrace. Úplet je pružný a máme ho plné skříně. Patří sem trička, bavlněné kalhotky, legíny, tepláky, mikiny a podobně. Úplety se zpravidla moc nemačkají, ale zato se rády žmolkují.

Gramáž

Na konec můžeme látky dělit dle gramáže. Matematicky řečeno, gramáž je hmotnost textilu na metr čtvereční. V popisku materiálu ji najdete například jako 180 g/m². Materiály s gramáží cca do 150 g/m² jsou lehké a tenké. Nejčastěji to budou letní tenká trička a šaty. Taková gramáž může být někdy až příliš nízká a oděv může prosvítat nebo se snadněji prodře. Gramáž pohybující se někde mezi 150 – 220 g/m² je střední. Trička této gramáže jsou kvalitnější, pevnější a více vydrží. V této gramáži často najdete i šaty nebo kalhoty. Gramáž nad 220 g/m² je vysoká a najdete ji třeba u mikin, kabátů nebo džínoviny.

Obchodní názvy

Aby toho nebylo málo, celým tímto systémem proplouvají ještě obchodní názvy. Značkami a registrovanými obchodními názvy, výrobci chtějí svoje produkty označovat. Stále však mají povinnost uvést skutečné materiálové složení dle použité suroviny. Bohužel z praxe vím, že se tak často neděje a tím vnáší do myslí spotřebitelů ještě větší chaos.

A co že to ty záhadné obchodní názvy jsou? Tak například Softshell, Tencel™, Moira® nebo Lycra. Softshell je totiž polyester, Tencel™ je lyocel, Moira® je například polypropylen nebo vlna a Lycra je elastan. Chaos, že? Ono to totiž lépe zní, napsat „Softshell“ než polyester.

Tak co, máte alespoň trochu jasněji v tom, co Vám informace, které jsou uváděné u oděvů, říkají? Nebo často neříkají?